17. 07. 2021, 09:12
Tato až 2 metry vysoká rostlina s načechraným bílým květenstvím patří do čeledi růžovitých a je nejen působivou dominantou našich břehů, ale také bylinou s všestranným využitím. Obsahuje kyselinu salicylovou, hlavní účinnou složku aspirinu, acylpyrinu a dalších synteticky vyráběných léčiv na snížení horečky. Tužebník je přírodním zdrojem salicylátů a zároveň obsahuje hojivé esenciální oleje, flavonoidy, glykosidy a třísloviny (taniny). Je tedy skvělý při respiračních onemocněních doprovázených vysokou teplotou nebo při chřipce s bolestmi svalů a kloubů. Víte, kde ho najít? Poradíme vám, na jakých místech nejčastěji roste a jak ho poznat, nasbírat a použít. Při sběru bylin je pro nás přínosný už samotný kontakt s vybranou rostlinou, nemluvě o uzdravující síle pobytu v čisté přírodě. Pokud se nám na chvíli podaří utišit tok myšlenek a naladit se na okolní rostliny, zjistíme, že s námi komunikují. Chvíle strávené nacházením a sbíráním bylin se tak mohou stát naší srdeční záležitostí. Spojení s nimi je energizující, cítíme se více přítomní a plní života. Vnímáme, že "vše je tak, jak má být". Byliny, se kterými jsme se venku takto setkali a sami si je zpracovali, pak mohou plně rozvinout svůj potenciál.
Účinky na zdraví
Kromě respiračních onemocnění a horečnatých stavů pomáhá tužebník se záněty močových cest. Působí močopudně, antisepticky, snižuje teplotu a zmírňuje bolest. Podporuje vylučování vody z organismu, prospívá kloubům a doporučuje se při potížích s revma, dnou a artritidou. Je dobrý na srdce, upravuje hladinu cholesterolu v krvi. Posiluje imunitu a prospívá duševnímu zdraví. Dříve se doporučoval i proti bolestem hlavy, proto prý býval přidáván do vína a medoviny – na dochucení, ovonění a zmírnění nežádoucích účinků (= kocoviny). Mluví se o něm také v souvislosti se zdravým spánkem, šálek čaje v průběhu večera je dobrý na celkové zklidnění a uvolnění.
Další použití: tužebník do vázy či do piva
Kromě lidového léčitelství můžeme kvetoucí nať sbírat do květinových vazeb, obvykle se přidává místo nevěstina závoje. Hustá, vrcholičnatá květenství bílých až bílo-krémových kvítků jsou skutečně jako krajkou vyšitá. Známá a oblíbená je také jejich specifická vůně, která připomíná hořké mandle. V Německu se tužebníkem dodnes aromatizují a dochucují piva, ve Švýcarsku se zase přidává do vína, džemů a marmelád. U nás je kromě čaje známá tužebníková limonáda s osvěžující chutí a příjemnou vůní. Na rozdíl od jiných bylinkových limonád ji ale nepijeme denně, vzhledem k obsahu kyseliny salicylové a jejím antipyretickým a analgetickým účinkům. Dopřejeme si ji spíše když jsme nemocní, například v horkých letních dnech, kdy nemáme chuť popíjet teplý čaj.
Výskyt a vzhled
Roste na vlhkých místech, nejčastěji na březích vod a v pobřežních houštinách, ve vlhkých příkopech, na slatích, v lužních lesích, na podmáčených loukách a poblíž mokřadů. Pokud si ho chcete dát na zahrádku, zasaďte ho poblíž maliníku - někteří pěstitelé uvádějí, že tužebníku se nejlépe daří mezi maliním. V každém případě vyžaduje vlhkou až lehce podmáčenou půdu a slunce nebo polostín. Bylina má hranatou lodyhu a často roste v bohatě větvených trsech. Listy jsou přerušovaně zpeřené, řapíkaté, střídavě malé a velké, na rubu světle plstnaté. Podle listů nejlépe odlišíme tužebník jilmový od tužebníku obecného, který má listy kadeřavé, s rubem i lícem zeleným a hladkým, nikoli plstnatým. Dalším odlišovacím znakem je jeho výška: ten správný tužebník obvykle výrazně převyšuje okolní rostliny. Jeho příbuzný, tužebník obecný, dosahuje výšky jen okolo 80 cm.
Sběr a sušení
Sbíráme horní část natě s květy, většinou od června do září. Sušíme nasekané nadrobno, ve stínu, nebo při umělém teple do 35 stupňů. Sušenou kvetoucí nať najdete také na našem e-shopu.
Příprava nálevu
1 vrchovatou čajovou lžičku sušeného tužebníku spaříme 250 ml horké vody, necháme 10 min luhovat, scedíme a po doušcích pijeme 2-3 šálky denně. Máme-li čerstvé květy, vezmeme přibližně tolik nadrobno nasekaných kousků, kolik uchopíme prsty jedné ruky. Čaj má světlou barvu, svíravě hořkou chuť a typickou tužebníkovou vůni, která nám kromě hořkých mandlí může připomínat vůni starých lékáren (je tomu tak díky metylesteru kyseliny salicylové).
Příprava kloktadla při bolesti v krku a zánětu mandlí
1 vrchovatou polévkovou lžíci spaříme 250 ml horké vody, necháme 10 min vyluhovat a vychladnout. Kloktáme několikrát denně.
Tužebníková limonáda
4 l vody a 50 dkg třtinového cukru přivedeme k varu a chvilku povaříme. Přidáme 1 bio citron nakrájený na kolečka a necháme vystydnout. Přelijeme do velké zavařovací sklenice (5 l), přidáme dvě velké hrsti čerstvě natrhaných, nadrobno nasekaných květů a půl lžičky rozdroleného droždí ("oříšek"). Pořádně zamícháme. Zakryjeme plátýnkem, například utěrkou, a necháme 24 hod stát. Přecedíme přes husté sítko, slijeme do lahví a uzavřené uchováváme v lednici. Spotřebujeme do 2 týdnů. Při servírování můžeme dochutit a ozdobit malinami.
Jak se jinak říká tužebníku
V Podkrkonoší najdeme bylinu pod názvem chlapice. Jinde se jí říká zimní ořech nebo zimničné koření, babarbule, medušník, třebník nebo tavola. V angličtině a němčině se mu říká "luční sladidlo" (sweetmeadow, mädesüss), zřejmě proto, že byl tradičně přidáván do medoviny. Najdeme ho ale také pod názvem "královna louky" (meadow queen) nebo "nevěsta" (bridewort).
Komentáře
Diskuze je prázdná.