03. 08. 2023, 19:18
Tak schválně: když se řekne středozemní léčivka s neopakovatelnou vůní, napadne vás yzop? Většině přijde spíše na mysl levandule, případně rozmarýn, tymián či oregano. Yzop je starověkou, ale v současnosti méně známou bylinkou, zastíněnou účinky jiných středozemních pokladů. Ve skutečnosti může ale všem zmíněným rostlinám směle konkurovat! Yzop lékařský je nejen pastvou pro oči a voňavou kulinářskou přísadou, ale také účinnou pomocí pro oslabený organismus. V lidovém léčitelství je znám svým celkově posilujícím účinkem a protizánětlivým působením. Byl proto jednou z nejčastěji pěstovaných klášterních bylin napříč Evropou a zmínky o něm najdeme i ve Starém zákoně.
Jak vypadá a čím je typický?
Yzop patří do čeledi hluchavkovitých. Během léta je obsypaný nádhernými, tmavě fialovými kvítky. Ve Středozemí, kde má dostatek tepla a slunce, může být až 1,5 m vysoký. Někdy se proto řadí mezi polokeře. Na našich zahrádkách sice mívá maximálně 1 m, ale i tak zaujme na první pohled. Je košatý, bohatě větvený a hlavně: od července do září kvete proslulou tmavě fialovou (někdy s odstínem do tmavě modré či indigové) barvy. V katolických oblastech španělského venkova se mu proto říká Michaelova bylina, podle indigové barvy rouna, v němž je nejčastěji vyobrazován archanděl Michael. Má vstřícné, přisedlé, úzce kopinaté listy a zajímavostí je, že lístky i kvítky jsou většinou natočeny stejným směrem. Nezkušenému oku může připomínat některé odrůdy levandule či šalvěje, což je ale dáno jen barvou květů a polokeřovitým vzrůstem. Květy yzopu jsou uspořádány v lichoklasech a mají dlouhé 4 tyčinky a čnělku, které výrazně vyčnívají z koruny květu. Je úžasně aromatický a během léta ozdobí každou zahrádku. Milují ho i včelky, čmeláci a další opylovači - jakmile jde do květu, začíná kolem něj být rušno.
Vypěstujte si svůj vlastní
V přírodě roste na suchých, slunných stanovištích, například na kamenitých stráních nebo ve skalách, nejlépe vápencových. Najdeme ho především ve východním Středomoří a ve střední Asii. U nás volně neroste, ale často ho vídáme v zahradách, parcích, na zámcích, na různých okrasných skalkách, na návsích a podobně. Pěstovat ho můžeme i v květináčích na balkoně. Potřebuje dostatek sluníčka a tepla, ale snese i polostín. Důležitá je dobře propustná, spíše sušší, hlinito-písčitá půda s dostatkem vápníku. Yzop je náchylný na přemokření (stejně jako levandule, rozmarýn, saturejka a další teplomilné, suchomilné léčivky), takže dáváme pozor na přílišnou zálivku. Semena vyséváme koncem března do kelímků (nebo do pařníku) a sazeničky necháme doma v teple až do konce dubna. Ven přesazujeme začátkem května, ale pokud chcete vysévat přímo na záhon, učiňte tak raději až po třech zmrzlých. Na podzim je dobré yzop zastřihnout, aby byl pěkně košatý a kompaktní. Přezimovat zvládne venku, jen mu pro jistotu ke kořenům nahrňte více zeminy. Použít můžete i mulčovací kůru, která ochrání kořenový systém před mrazem, případně chvojí, kterým přikryjete mladou rostlinku (starší a vzrostlejší přikrývat nemusíte).
Během léta pilně sklízejte a sušte
Můžete pak popíjet léčivé nálevy domácí výroby. Že na čaje moc nejste? Používejte sušený yzop jako koření. Podpoříte tak své trávení a zdraví celého gastrointestinálního sytému - pozitivním účinkům bylinek se zkrátka vyhnout nedá. Sklizenou kvetoucí nať sušíme buď v kuse nebo sdrhneme jen kvítky a lístky (na čaj používáme celou nať, jako koření se hodí spíše květ a list bez stonku). Sušenou bylinku skladujeme ideálně v uzavřeném papírovém sáčku nebo v uzavíratelné sklenici. Voňavé listy můžeme ovšem i zamrazit a přidávat do polévek či omáček. Kdo má na zahrádce bylinek více, může si namrazit směsi různých lístků. Úžasná je například kořenící směs s yzopem, libečkem a petrželkou.
S čím vám yzop pomůže?
Jedná se o léčivku používanou už celá staletí. Ve starých hebrejských spisech je popisován jako silně očistná, posvátná bylina. Nejčastěji byl užíván pro účely vykuřování, čištění prostoru od nemocí a ochranu domovů před "zlými silami". Účinky měl prý přímo magické - podle lidových báchorek jej dokonce do země zasadil sám Ježíš. Svou reputaci si nepochybně získal proto, že nám do těla dokáže dodávat látky působící protizánětlivě a účinně tak potlačit i pokročilejší stav infekcí. Lidem schváceným nemocí pomáhal překonávat záněty dýchacích a močových cest, střevní chřipky, infekce trávicích cest a další virové i bakteriální typy zánětů. Po staletí se mu proto říkalo bylina poslední pomoci. Dnes už víme nejen to, že léčí, ale i proč léčí: obsahuje celou řadu minerálních látek, vitamín C, flavonové glykosidy, tříšloviny, hořčiny a vonné silice. Vysoká koncentrace těchto látek vysvětluje schopnost yzopu působit protizánětlivě, antisepticky, diureticky a protikřečově. Silné výtažky z kvetoucí nati vykazují dokonce i antibakteriální účinky.
Kdy po něm sáhnout?
Čaj ze sušeného yzopu působí blahodárně při trávicích potížích a nadýmání, podporuje chuť k jídlu, mírní příznaky nemocí z nachlazení a podporuje odhlenění a vykašlávání. Tradičně se doporučuje při bronchitidě a na rychlou regeneraci po zánětu průdušek. Je také běžnou součástí směsí na podporu léčby močových cest. Odvary jsou skvělé na kloktání při zánětu mandlí, hltanu a hrtanu (ideálně v kombinaci se šalvějí). Zevně pomáhá jako dezinfekční přísada do koupele nebo bylinný obklad či oplach vhodný při ekzémech a pohmožděninách. V přírodní kosmetice je čím dál tím oblíbenější yzopový olej. Ve Středomoří se po staletí užívá na pokožku podrážděnou sluncem, ale i na masáže ochrnutých částí těla. V klášterních zahradách se (stejně jako rozmarýn) pěstoval za účelem léčivých koupelí určených lidem po mozkových příhodách. Při vnitřním i vnějším užívání posiluje organismus a je proto vhodné užívat jej i preventivně.
Yzop v kuchyni
Jak už je u středomořských bylin zvykem, široké uplatnění má yzop i v kuchyni. Ve formě voňavého koření je nedocenitelnou přísadou do nádivek, paštik, salátů, polévek, omáček, nakládané zeleniny a grilovacích kořenících směsí. Jak sušené, tak čerstvé lístky izopu (ale i celou kvetoucí nať nasekanou na drobno) můžete použít na přípravu voňavé marinády: bylinku jednoduše smíchejte s olivovým olejem, přidejte pát kapek citronové šťávy, osolte a opepřete. V některých středozemních oblastech se yzop přidává i do těsta na chleba. Dodává mu výrazně dřevitou až kafrovou vůni a pikantní chuť. Tradičně se s ním (v kombinaci s dalšími bylinkami) také aromatizuje arabský šerbet, chlazený ovocný dezert, který připomíná něco mezi sorbetem a zmrzlinou. Benediktinští mniši zase yzop pěstovali jako jednu z hlavních přísad bylinných likérů a vín.
Vykuřování a aromaterapie
Yzop je dodnes oblíbenou příměsí očistných vykuřovacích směsí. Používá se na pročištění prostoru, uzemnění těla a ukotvení myšlenek. Jeho dřevito-bylinkovou vůni si můžeme užívat i při masážích přírodními oleji. Když se dnes ale chceme nechat hýčkat vůněmi, sáhneme většinou po éterických olejích. K jejich vdechování nám stačí aromalampa, difuzér či keramická destička. Dají se i nakapat na kapesník, ovšem jen pokud jsme už na zvolený olej zvyklí a víme, že nám dělá dobře. Éterický olej z yzopu je antibakteriální a protivirový. Účinný je zejména jako podpora při léčbě dýchacích cest. Napomáhá odhlenění, urychluje vykašlávání a čistí jak dýchací cesty, tak vzduch v místnosti. Používá se také na posílení imunity, při neuralgiích, únavě a při psychickém i fyzickém vyčerpání. Když si jím provoníte ložnici, zmírníte noční pocení (pokud máte yzop na zahrádce, stačí vám zavěsit sušenou kvetoucí nať poblíž postele). Také mírně zvyšuje tlak a užívá se při slabostech a závratích způsobených nízkým tlakem. Naopak pro lidi s vysokým tlakem a častými stavy podráždění yzop vhodný není.
Příprava nálevu
Nasušenou a nadrcenou (nebo na drobno nasekanou) kvetoucí nať zalijeme vroucí vodou (1lžičku na šálek), necháme 10 min vyluhovat v přikryté nádobě, scedíme a pijeme 2 x denně po douškách. Čaj je velmi aromatický, má mírně nahořklou chuť a díky vysoké koncentraci stimulujících látek dodává energii a chuť do života. Kvalitní sušenou nať na přípravu tohoto čaje najdete zde.
Komentáře7